Příroda versus výchova. Lidstvo se vyvíjelo pro přežití v dobách Uroboru, přesto se mnozí narodili do pohodlí, do říše paradoxu. Ve všech časech však má být láska živena, bolest snášena, hádanky řešeny, démoni čeleni nebo spřáteleni. Prosté uvědomění, že vše, co děláme, má být v souladu s evolucí života a analogické k sázení semínek, zalévání, pletí, sklizni, mletí a pečení chleba, přináší úlevu, řád v chaosu. Příroda má otázky i odpovědi pro vztahy, povolání, volný čas a porozumění životu obecně. Je důvod, proč se komáři zabíjejí a včely zachraňují z tonutí, a přesto nad tím málokdo přemýšlí.

Ať už jakékoli důvody vychovaly mnohé do světa paradoxu, labyrintu k řešení, nevědomost je zpočátku blažená, ale chaos číhá ve stínech, dokud se hromada špinavého prádla nezmění v bahno. Přes minulost nevede žádný most, jen steh včas, protože všichni neseme odpovědnost sami za sebe; lítost nebo vděk vyjádřený správným lidem je skutečným dirigentem orchestru hrajícího symfonii, pokojně a pokorně, složenou evolucí s láskou. To jsou časy velkých obětí odhalujících nové cesty k rovnováze, zvláště chamtivost a chtíč jsou obětiny, které se jen zřídka odmítají.

Roztlačit kolo, když stojí jen na jediné dvojici rukou, je jistě nejtěžší; čím více inspirace, vzorů a udržitelných návyků, tím méně toxické rutiny a nesvárů, které otravují naše životy. Fyzické limity, únava, bolest, odpovědnosti, postižení, zdraví nebo Ego nás nemají zadržet, abychom si neušpinili ruce, neriskovali a nepřinášeli oběti pro větší dobro. Poznání hodnoty a dynamiky našich emocí a pocitů rozpouští strach, smutek i hněv, zatímco si užíváme a sdílíme dobré s lidmi kolem. Poznej sám sebe, pečuj o druhé a poznáš vesmír.

Chemie, která nás udržuje v chodu, je produktem našeho dlouhodobého zápasu za ideály a odráží naši schopnost vnímat svět s láskou, vášní a radostí, protože vždy existuje záblesk naděje na kolektivní synergii založenou na vzájemném respektu spíše než na soutěžních hrách o moc a společenský status, poháněných nezdravým Egem, které si mnozí osvojili ze strachu a nejistoty, ve světě, kde se přátelé mění v spojence ve válce svědomí, v roztleskávačské pyramidě vzájemného uznání.

Kolo zvané zdravý vztah založený na vzájemném respektu potřebuje dvě dvojice rukou, aby se udrželo v pohybu, zvlášť v labyrintu, kde bojujeme s minotaury z minulosti. Neprojevovat soucit, upřímnost, lítost, povzbuzení, jen zřídka pomáhat, je jednosměrná jízdenka do roztleskávačské pyramidy, která nakonec způsobí závislost na čemkoli, čím se dohání nedostatek lásky. Od dna se lze odrazit zpět na povrch hlubokým pochopením kauzality / evoluce života a přírody (karmy), utvářením filosofie, která odpovídá vzorci života.

Jakékoli trauma, komplex či zdravotní problém je labyrint, který je třeba vyřešit bez ohledu na velikost oběti, jinak se strach, žal, závislost a nakonec hněv stanou Minotaurem prohlubujícím omyl. Psát vlastní žádoucí příběh je výsadou těch, kdo mu čelí beze strachu, hledají prostředky i cesty ven, dokud se z boje nestane ctnost prohlubující hloubku zásluh. Prohrát osobní zápas rodí buď násilí, nebo zbabělost, černobílou realitu, ne rovnováhu. Každá nová víra či domněnka, která odporuje realitě nebo není konstruktivní a nepřináší nikomu hodnotu, rodí dalšího Minotaura k střetu.

Realističtí idealisté, konstruktivní řešitelé problémů, pragmatici, optimisté, k těm, kdo ztratili ideály i lásku, přistupujte otevřeně, nebo se držte dál; není to břemeno k nesení. Jsme patrně jediný druh, jemuž bylo dáno snít i naplňovat své sny v nejpohodlnějších časech. Nedostatek snění či neschopnost jednat bez váhání je jen přijetí osudu, do něhož jsme se narodili, sebenaplňující proroctví utkává povaha doby a sociální bublina, ve které žijeme, ne my.

P.S. Pro oči teenagerů, aby se ušetřily tuny praní špinavého prádla :) Upřímně doufám, že vás to povzbudí snít a tvrdě na tom pracovat.